Studio DAMÚZA na Loutkářské Chrudimi

aneb Napsali o nás.

Na začátku července jsme strávili 6 krásných dnů na festivalu Loutkářská Chrudim, kde jsme odehráli celkem 10 pohádkových představení.

Všech pět pohádkových titulů bylo vřele přijato publikem - jak dopolední představení pro veřejnost, tak odpolední pro seminaristy.

Zde si můžete přečíst reakce z festivalového Zpravodaje a blogu Kateřiny Jírové na webu Amatérské scény.

Z TAJNÉHO DENÍKU SMOLÍČKA PÉ

* „Pán Bůh mě má rád! *Hned po ránu mi udělal radost aneb – pravá čokoláda s chilli. Doporučuji rodičům, aby po uložení dětí do divadelních lavic z hlediště neodcházeli. Přišli by o Překvapivě skvělé, lehkonohé podívání. Původní pohádka je (zřejmo již z názvu) lehce posunuta. Spíše ale, vlivem téměř fukčního velegramofonu, pootočena. O Smolíčka, který byl v uzlíku polepeném smůlou nalezen v lese, se stará Jelen a strýc Daněk. Jeskyňky musí dbát jeskynního řádu zakazujícího vycházení ve dne z jeskyně. Vše zamotává a posléze i rozmotává rychlomluvně výřečný Králík z klobouku. V tomto rámci je divákovi nabídnuto radostné divadlo doprovázeno písničkami s akustickými (!) hudebními nástroji. Pane Bože, jak je to možné, že já zatvrzelý odpírač piesniček v divadelních představeních si tady přímo chrochtám blahem?“

Josef Brůček, Zpravodaj č.3

„Inscenace Z tajného deníku Smolíčka P. vznikla pod hlavičkou Studia Damúza, ale tvůrci byly „známé firmy“ z divadla Športniki a nyní i částečně z královéhradeckého DRAKu, a to režisér J. Vašíček, a protagonisté Johana Vaňousová a Dominik Linka. Inscenace sršela nápady a energií. K příběhu Smolíčka, jelena a jeskyněk sice tvůrci přidali postavu zlotřilého růžového Králíka, který v klidu pošle Smolíčka na smrt, a postavu Daňka, který Smolíčka od smrti zachrání, ale od té doby, co děti malují fialové krávy, už je to jedno.“

Kateřina Jírová, Puppeteers´ Chrudim No. 03, Amatérská scéna

JÓ, NÁŠ JONÁŠ!

„Můj divadelní program byl zahájen pohádkou o biblickém Jonášovi. Inscenaci Jo, náš Jonáš připravilo opět Studio Damúza v brilantním ztřeštěném provedení tří dam, Johany Vaňousové, Diany Čičmanové a Zuzany Vítkové. Podle textu Miloše Macourka nemocného Jonáše vyléčí nejen velryba, ale hlavně rybí tuk. Inscenace trvá necelých čtyřicet minut, a nemá žádné hluché místo. Práce s předměty a loutkami je úžasná. Vše je čisté, vzorné, holčičí, a přitom je to velmi povedená komedie.“

Kateřina Jírová, Puppeteers´ Chrudim No. 04, Amatérská scéna

A PAK SE TO STALO!

„Pátý festivalový den pro mě opět začal inscenací Studia Damúza, s názvem A pak se to stalo! o několika nepotřebných předmětech, hřebenu, kapesníku a tyčinkách na čištění uší, a neposlušných dětech. Tentokrát se jednalo, v rámci činnosti souboru, o soustředěné představení bez větších výstřelků. Kromě tedy Rudánkovy rýmy, kde se jednalo opravdu o provazy jak lodní lana, Rudánkovy ušní nečistoty ve tvaru dvou lián, které dokonce vykvetly a vysemenily se mezi dětské publikum, a vší, které si v Helenčině hlavě vytvořily karaoke bar. Opět poutavá komedie v provedení dámského trojlístku Johana Vaňousová, Diana Čičmanová a Zuzana Vítková.“

Kateřina Jírová, Puppeteers´ Chrudim No. 04, Amatérská scéna

DETEKTIV LUPA A TAJEMNÁ VĚŽ

„9.58 hodin. Za divadelním stanem právě spustili ventilátor pro nafouknutí skákacího hradu. Pět metrů od divadelního stanu pořádá pan Kadeřávek pravidelnou ranní poradu, „že aby to fšechno šlapalo lýp a radostnějy“. Do divadleního stanu se pomalu stěhují maminky s kojaňaty, nedochůdčaty a batolaty. Sem tam přicházejí i děti. A začíná divadlo: V lese za vesnicí je věž, ve věži čarodějnice a ve vesničce se začínají ztrácet děti. O pomoc je požádán detektiv Lupa. Objevuje se muž v baloňáku, ... Ne, nekouří smrdutý doutník, nemá manželku, kterou nikdo nikdy neviděl, zato je ale fantasticky živý. Neznalým dětičkám vysvětluje, jak se chovat (a schovat) před masožravou srnkou a jak ze sebe udělat šutr. Následuje řádné cvičení civilní obrany, kdy děti – ha, ha a i rodiče – provádějí pohyby, které znám ze cvičení marné ochrany před výbuchem atomové bomby. Pak detektiv Lupa provádí vyšetřování na místě. Je to kouzelné. Způsob, jakým detektiv vyslýchá, připravuje děti na dobu, kdy na ně s připitoměle blbou nabubřelostí budou řvát strážníci, policajti a (nedejbože!) esenbáci. (Doufám, že si pak vzpomenou na Lupu a vyprsknou smíchy.) Kdysi jsem na divadle nesnášel vtahování dětí do hry způsobem: „Děti foukejte, děti dupejte...“. Zde (ale nejen zde, viz včerejší Kašpárek a jeho čarovná skříňka) jsem fascinován přirozeností, s jakou se prolíná jeviště s hledištěm. Možná, že se tak děje díky hercům, kteří jedou na druhý stupeň kosmické rychlosti. Tu však často jako zpomalený, lehce retardovaný senior špatně vnímám. JO – a stejní herci uvolněně zpomalení a usměvavě vláční v Beránkovi, který spadl z nebe. Fajň, máme dobrý profíky.“

Josef Brůček, Zpravodaj č.6

„Páteční divadelní program jsem opět zahájila představením Studia Damúza, opět, jak jinak, s koryfejkou Johanou Vaňousovou, a deuteragonistou (našla jsem si na Wikipedii, druhý herec, viz Aischylos), kterým byl v tomto případě Tomsa Legierski. Živel Johana tentokrát sloužila jako ukázněný režisér na jevišti, protože podobné mužské živly, jako je Tomsa Legierski, potřebují při vší úctě k jejich energii a charisma pevný řád. Celkem jednoduchý příběh inscenace Detektiv Lupa a tajemná věž o detektivovi Lupovi ve starém ošuntělém baloňáku, kterému z neznámých příčin říkala Vaňousová „inspektore Taggerte“, ježibabě, třípatrové tajemné věži a zachráněné Emilce (a dvou fakanech), dodali protagonisté ohromný energetický náboj a hlavně příkladnou interakci s hledištěm. I Josef Brůček se zapojil. Ale u něho je to normální. Přestože se jednalo o kvalitní inscenaci, kterou bych s klidem pozvala před jakékoli poučené publikum, např. na přehlídky v Divadle v Dlouhé, dokázal Tomsa Legierski natolik vtáhnout dětské publikum do dění, že se vyrovnal pouťovým umělcům, jako např. Juraji Hamárovi, Antonu Anderlemu, blahé paměti, či sólovým výstupům Jiřího Fialy. Pro milovníky hlášek: na dotaz, kde je obydlí ježibaby, jedno dítko, sedící hodně na kraji, a mající tak přehled, ukázalo „Támhle“. Legierskimu nezbylo než zvolat „Zákulisí se nepočítá!“

Kateřina Jírová, Puppeteers´ Chrudim No. 06, Amatérská scéna